Narovnání majetkových vztahů města a sester františkánek pro zachování služeb seniorům

Klášter sester františkánek

Prohlášení Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie k rozhodnutí zastupitelstva města Moravská Třebová nepokračovat ve snaze o mimosoudní vyrovnání v případu bývalého mateřského kláštera

úterý 21. června 2016

Kongregace považuje za nezbytné ukončit diskuzi o narovnání vzájemných vztahů, které zůstaly bohužel nedořešeny od roku 2010, kdy UZSVM a Město Kongregaci obešly jako historického vlastníka kláštera v Moravské Třebové.

V reakci na dubnový návrh Města  se rozhodla Kongregace v květnu 2016 nabídnout Městu možnost mimosoudního narovnání a přitom jasně deklarovala, že za společný cíl považuje prosperující domov pro seniory a obnovení historické spolupráce (viz zde).

Zastupitelstvo Města rozhodlo možnost mimosoudního narovnání nevyužít. Rozhodnutí a postoj zastupitelstva Města ze dne 20. června pro soudní cestu Kongregace vnímá jako příležitost, aby nerezignovala na budovy svého prvního zakládajícího kláštera v České republice, což by pro sestry z Kongregace bylo velmi těžké s ohledem na úctu k jejich předchůdkyním. Přesto jako gesto vstřícnosti a v zájmu o dobro obyvatel Moravské Třebové, se kterými Kongregace sdílela v historii společných 138 let, byla Kongregace ochotna se svého bývalého majetku vzdát a zapomenout, že ji stát a Město v roce 2010 obešly.

Kongregace věří, že soudní rozhodnutí, ať už bude jakékoliv, umožní nastoupit na cestu obnovy dobrých vzájemných vztahů s Městem, jak tomu bylo do roku 2010. Kongregace ocení možnost kontaktu s obyvateli Moravské Třebové i prostřednictvím Zpravodaje Města Moravská Třebová, kde poslední článek „Školské sestry v Moravské Třebové“ vyšel v roce 2008.

 

Z prohlášení Kongregace v prosinci 2015

Sestry františkánky z české Kongregace sester Neposkvrněného Početí Panny Marie se po neúspěšné snaze o domluvu rozhodly řešit soudní cestou otázku vlastnictví svého bývalého mateřského kláštera v Moravské Třebové. V tomto klášteře Kongregace roku 1846 vznikla a až do roku 1950 zde její členky nezištně sloužily všem občanům města bez rozdílu. Následně o své vlastnictví kvůli orgánům komunistické moci přišly.

„Tento klášter stát v roce 1950 vyvlastnil, ale sestry zde byly ponechány jako zaměstnankyně v domově pro seniory s civilním ředitelem. Kongregace tak v rámci možností odhodlaně dále pečovala o klienty domova, a to až do roku 1984. Bylo by pro nás velkou bolestí, kdyby vztahy s tímto pro nás historicky drahým místem zůstaly nevyřešené nebo dokonce nepřátelské,“ zdůrazňuje zájem na rozvoji dobré spolupráce v moravskotřebovském areálu sestra Vojtěcha Zikešová (představená kongregace).

„V době svobody a demokracie Kongregace považuje za žádoucí ukončit diskuzi o narovnání vzájemných vztahů, která bohužel zůstala nedořešena po jednáních s ÚZSVM a následně s Městem od roku 2010. Kongregace má zájem o to, aby kvalitně poskytované služby klientům v prostorách bývalého kláštera (nyní domova pro seniory) doplnila ještě širší nabídka duchovních služeb podle zaměření našich zakladatelek,“ říká k rozhodnutí řádu Vojtěcha.

O svém rozhodnutí obrátit se na soud Kongregace v předstihu informovala starostu města Moravská Třebová a předem prohlásila, že je kdykoliv otevřená k jednáním. Rovněž jasně deklarovala a deklaruje, že za společný cíl považuje prosperující domov pro seniory a obnovení historické spolupráce s Městem.

(plný text prohlášení naleznete zde)

Z historie mateřského domu řádu v Moravské Třebové od jeho založení:

1843 Počátky kongregace vzešly z touhy několika mladých ctitelek sv. Františka zasvětit se Bohu ve službě potřebným. Pod vedením místních františkánů začaly společně žít z práce svých rukou v domku č. 309 v Klášterní ulici v Moravské Třebové.

7. září 1846 obdržely dovolení moravskoslezského gubernia k založení školy ženských ručních prací a k soukromému vyučování školních předmětů. Malý domek brzy nevyhovoval rozvíjející se činnosti, takže byl s pomocí dobrodinců na jeho místě v r. 1848 postaven nový, větší.

V r. 1858 sestry přikoupily dům č. 308 a pak postupně klášter rozšiřovaly o okolní pozemky. Sestry se v Moravské Třebové věnovaly výchovné činnosti až do německé okupace. Zvláště dobrou pověst měla obchodní škola, jejíž abiturientky byly vyhledávané kancelářské síly.

Do r. 1923 provozovaly sestry školu ženských ručních prací, kterou později vystřídala odborná škola pro ženská povolání.

V r. 1939 byly z nařízení říšského komisaře zrušeny všechny školy vedené řeholními sestrami. V roce 1941 byl sestrám zrušen i pensionát a bylo jim zakázáno jakékoliv soukromé vyučování.

V r. 1940 zřídily sestry na žádost města ve svém domě starobinec a převzaly do něho chovance z městského starobince. Původně měly sestry starobinec jen v malém rozsahu, ale rozrostl se v jeden z velkých ústavů toho druhu v kraji.

Do r. 1950 vedly sestry ústav samostatně, od r. 1950 byl přeměněn v zaopatřovací ústav Charity a do vedení ústavu byl dosazen civilní vedoucí. Sestrám zůstala práce a starost o celý chod domu i s hospodářstvím, i když jim bylo upřeno s majetkem disponovat podle svého svobodného rozhodnutí. Postupně byli přidáváni noví klienti, na žádosti o pomocný personál nebyl brán zřetel. Sestrám bylo přísně zakázáno jakékoliv ovlivňování svěřených klientů v náboženském směru.

V roce 1984 poslední sestry nuceně opouštějí Moravskou Třebovou a odchází do Charitního domova v Králíkách.

Po r. 1989 kongregace projevovala opakovaně zájem především o využívání kaple v areálu Domova důchodců Moravská Třebová. Vztahy s vedením Domova byly vždy korektní a vstřícné. Zástupci města projevovali zájem o převedení majetku areálu ze státu na město. Proběhlo několik setkání zástupců města se sestrami.

Kontakty město prakticky přerušilo v srpnu 2010, kdy byl areál převeden do jeho vlastnictví přes zájem sester o narovnání.